Silmámilion (A.R.R.Roberts) - recenze pro Aktualne.cz

V naší kultuře jsme si zvykli dělat si vtípky téměř z čehokoliv, což pochopitelně někteří špatně nesou.

Není proto divu, že oddaným fanouškům kultovního spisovatele fantasy J.R.R. Tolkiena šlápl na kuří oko jistý A. Roberts, který si vzal na paškál Tolkienův Silmarillion, dějově předcházející slavnou trilogii Pán prstenů.

Střízlivým pohledem vzato

Kolem Tolkienova literárního odkazu se už dlouho před zfilmováním Pána prstenů vytvořila silná komunita fanoušků, kteří jsou nezřídka ideály z „mistrových“ knih natolik uchváceni, až se jimi snaží žít.

Pak je pochopitelné, že každý, kdo ten silný a veskrze ctihodný mýtus shazuje, se pro ně stává nepřítelem číslo jedna. Zvláště spisovatel, jenž Tolkienovy knihy paroduje neobyčejně pohrdavě. Takový je i Roberts, z jehož pera už vzešla i u nás publikovaná kniha McAtrix Recesed (Argo, 2004).

Robertsovým cílem bylo Tolkienovu unikátní knihu, jakousi fiktivní bibli smyšleného světa plného magických bytostí, přetvořit ve směšnou báchorku, a vyvolat tak nenávist v očích tolkienistů. Chtěl je tím šokovat, vyvolat emoce, aby se o knize mluvilo, a přitáhnout tak pozornost kupujících. Běžný čtenář je však zajisté povznesen nad vše, co může zavilým fanouškům vehnat krev do tváří. Proto se podívejme na Silmámilion střízlivým pohledem.

Robertsův přístup je pak velmi prostý. Stačí seškrtat příběh na minimum a vytvořit povážlivé chyby v logice děje i v motivaci postav. Jejich jména pak stačí vtipně pozměnit a je hotovo. Alespoň podle Robertse.

A tak hrdinové se zkomolenými jmény (temný bůh Morgoth=Moroň, stvořitel Eru=Erár, skřeti=škyti) jednají chaoticky a příběh se ztrácí, nahrazen jakýmsi stručným dějem bez hlavy a paty. Výsledek udivuje velmi nízkou invencí a slabými nápady. Jistě, některé absurdní narážky mají sílu pobavit každého – jenže hledat je ve stohu těch nepovedených je poměrně pracné.

Hřebíček do rakve

Jestliže Silmarillion je určený spíše dospělým čtenářům, kteří již znají ostatní Tolkienovy knihy, pak Silmámilion je pro mladší puberťáky schopné smát se naprosto čemukoliv. Ostatně i podle způsobu humoru by měl vyhovovat těm, kdo se pravděpodobně složitým, dlouhým a nepříliš čtivým Tolkienem nebudou zabývat.

Bez znalosti parodovaného díla je však Silmámilion naprosto nepochopitelný. Nemáte-li  tušení, na co autor naráží, odnesete si takřka výhradně pocit, že tam asi nějaké vtipy byly, ale vůbec netušíte, kde a jaké. Robertsovi se také tenhle nejjednodušší princip parodie vymstil. Nejenže si vzal na paškál příliš specifický Silmarillion, ale odvedl práci příliš strojově - bez „přidané hodnoty“.

Na rozdíl od obsahu je docela zábavná parodie formy. Najdeme tu například nezbytné dodatky s rodokmenem a výslovností (znak Þ vyslovujte jako „těhotný pouliční sloup“) či předmluvu fiktivního Robertsova syna, jenž dával Silmámilion dohromady stejně jako Tolkienův syn Silmarillion.

Bohužel, závěrečný rejstřík je jen recyklátem vtipů z předchozího textu. Roberts zjevně potřeboval zaplnit dostatečný počet stran, o víc mu nešlo. Silmámilion si tak nakonec nedělá největší srandu z fanoušků Tolkiena, ale z kupců Silmámilionu – a Robertsova kniha působí jako nechtěná parodie na parodii.

Překladatelka za pomoci redaktora odvedla velmi dobrý výkon, ale kde nic není, ani překladatel nebere. Navíc lze pochybovat o nakladatelském počinu jako takovém. Mladé frontě prostě nezbyla jiná možnost, jak na fenoménu jménem Tolkien ještě něco vydělat -  protože se vlastní nedbalostí připravila o práva na Tolkienovy knihy, když opomněla platit autorská práva, která loni připadla snaživému Argu.

Inu, Silmámilion je tak možná pro Mladou frontu finanční náplastí. Lze však silně pochybovat, že může sehrát ještě jinou roli, tedy podstatnou i pro čtenáře.

Publikováno v internetovém magazínu Aktualne.cz, 2006