Donžon (profil komiksové série, psáno pro Pevnost)

V posledních letech se mohou čeští čtenáři stále častěji přesvědčit, proč je Francie považována za komiksovou velmoc. Jednou z nejlepších ukázek tamní současné tvorby je série Donžon, parodie na fantasy, pohádky a zejména „hry na hrdiny“, jako jsou Dungeons&Dragons či naše Dračí doupě. Kromě dětí by však měli zbystřit i odrostlí čtenáři.

Humoru není nikdy dost. To si nejspíš řekli šéfové nakladatelství Mot, když v roce 2001 vydali první díl Donžonu v češtině. Po nich převzalo štafetu Argo, a tak si dnes můžeme v rodném jazyce přečíst už osm dílů. Jenže to je stále teprve zlomek obrovské porce zábavy, kterou započali v roce 1998 dva významní představitelé francouzské komiksové scény, Joann Sfar a Lewis Trondheim.

Donžon (donjon) je označení pro hlavní obytnou věž hradu. Překlad do angličtiny zní dungeon, ale v tomto jazyce má význam i jako kobka. Tenhle jazykovědný koutek nás lehce přivedl k hlavnímu inspiračnímu zdroji, či lépe řečeno terči vtipů, kterými jsou oblíbené fantasy hry na hrdiny. Stejně jako legendární počítačová hra Dungeon Keeper, také komiksový Donžon podstatu her na hrdiny převrací naruby. Zde se totiž nefandí dobrodruhům, ale netvorům skrytým v útrobách nedobytných pevností.
Mezi hlavní hrdiny série patří Strážce, který se stará o správný chod Donžonu. Jak velí stereotyp, správný cíl pro hrdiny musí mít dost místností plných podivných stvůr, dost kostlivců na snadnou porážku, poklady hlídané drakem... A když je ekonomická situace Donžonu horší, stačí sáhnout po pořádné marketingové kampani a vyhlásit, že v útrobách hradu se nalézá princezna k osvobození. Dobrodruhové se pak jenom hrnou. Kobky Donžonu jsou však plné nejzákeřnějších bestií, které mají ze všech hrdinů akorát prču. Pak není divu, že drak umře spíš stářím než čepelí kouzelného meče.
Místo lidí tu najdeme antropomorfní zvířata. Třeba Strážce vypadá ve tváři jako něco mezi slepicí a konipasem, v hospodách se povalují opilí zajíci a ústřední postava série, vévoda Herbert, je zase kačer. Tohle znázornění působí přímo skvěle, vždyť co může být paradoxnější než přátelství zakrslého draka s jeho potenciální večeří. Alegorické znázornění postav také podtrhuje jejich charakterové vlastnosti, tak jako třeba u série Blacksad.
Donžon získal spoustu příznivců už po vydání prvního svazku s názvem Kačerovo srdce. Představuje nám velkohubého, leč zbabělého a neschopného opeřence Herberta, který se uchází o zaměstnání u Strážce. Záda mu kryje Marvin, životem protřelý zakrslý drak. Série postupně sleduje, jak Herbert zraje v silnou osobnost, jak vybojuje své první souboje, jak se zamiluje, jak se stane spolehlivou oporou Strážce... Přátelství s Marvinem jako by mělo trvat až za hrob a do té doby provést čtenáře těmi nejbizarnějšími zápletkami, jaké se snad mohou objevit jenom ve fantasy.

Série Donžon se dělí na několik řad. První začala vznikat řada Zenit (v originále zatím šestidílná), jež se věnuje přesně tomu, co jsem popsal výše. Vypráví o nejzářivějších časech Donžonu, kdy hrdinů bylo dost a jejich smrti ještě víc. Autoři se však vrhli i do popisování událostí minulých a budoucích, a tak vznikly ještě řady Úsvit a Soumrak.

Bylo nebylo

Hlavní postavou řady Úsvit (v originále zatím pětidílné) je mladistvý Hyacint, který se někdy v budoucnu stane Strážcem Donžonu. V češtině z tohoto období vyšel teprve jeden, zcela uzavřený díl s názvem Košile noci. Vykresluje Hyacinta jako naivního, ale odvážného mladíka, který jde do města za zkušenostmi. Právě tímhle příběhem počíná celá historie Donžonu.

Po Úsvitu a Zenitu následuje řada Soumrak, která je zabalená do mnohem temnějších tónů. Planeta se přestala otáčet, a tak je jedna její polovina spálená na prach a v druhé panuje zima a nekonečná tma. Přeživší obývají úzký pruh země, jenž se zove Soumrak. Z kačera Herberta je temný vládce Velký Chán a jeho přátelství s dráčkem Marvinem je zapomenuto. Marvin je už starý a slepý a hledá dračí hřbitov, kde by mohl navždy spočinout. Ale osud mu klidu nedopřeje, když jeho cestu zkříží stejnojmenný bojovník. Marvin Rudý je sice zajíc, ale od barového povaleče, jakými jsou jeho druzi, má hodně daleko. Nebojí se vzít iniciativu do svých rukou, aby dokázal, že předsudky vůči jeho hrdinství jsou liché.

Řada Soumrak má v originále již šest dílů a nutno podotknout, že působí mnohem vážněji a tragičtěji než pohádková řada Úsvit. Sfar s Trondheimem zřejmě sérii Donžon plánují tak, aby se nakonec jako celek postupně měnila od dětských příběhů po vážnější témata pro dospělé. Humor se ale nevytrácí, jenom se mění od rozvernosti k cynismu.

A co bude

Pokud by se snad někomu zdálo, že je toho pořád nějak málo, mám pro něho dobrou zprávu. Nejen že vznikla jednoduchá hra na hrdiny vydaná pod názvem Donžon Bonus, ale také další dvě komiksové řady. První z nich, Přehlídka Donžonu, patří chronologicky mezi první dva díly řady Zenit a vypráví vtipné historky ze společných dobrodružství kačera Herberta a dráčka Marvina. O oblibě této hrdinské dvojky svědčí fakt, že vzniklo už pět dílů této řady. V češtině ji bohužel zatím neznáme, stejně jako další řadu nazvanou Obludy z Donžonu. Ta čítá neuvěřitelných dvanáct dílů a vypráví samostatné příběhy vedlejších postav z celé série. V jednom z dílů se dostáváme dokonce do hluboké historie.
Jen prostý výčet titulů dává najevo, že nemůže být v silách Sfara a Trondheima vytvořit vše, co je napadne. Pod všemi svazky série jsou sice podepsáni jako scénáristé, někdy však musí výtvarnou stránku komiksu svěřit do péče svým kolegům. Nejstarší díly nakreslil Trondheim, úvodní díly Soumraku zvládl ztvárnit Sfar, ale zbytek už je výsledkem spolupráce s Blainem, Bouletem, Larcenetem a mnoha dalšími. Přesto si série stále udržuje stejnou stylizaci a samozřejmě i design postav a prostředí. Každý kreslíř má ovšem trochu odlišný rukopis. Trondheim inklinuje k nadsázce, Sfar ke zjednodušení a třeba Boulet k realismu. Kvalita však zůstává vyrovnaná, stejně jako úroveň scénáře.
Série Donžon je sice na první pohled pro děti, už jenom kvůli veselým postavičkám, jednoznačnému dělení dobra a zla a dalším atributům pohádkové tvorby, ale tvůrci ji svým počinem významně přesáhli. Spoustu podnětných situací si zde najdou právě dospělí čtenáři, kteří už mají víc životních zkušeností než ideálů. Navíc jedno heslo platí pro všechny věkové kategorie: humoru není nikdy dost.

O autorech:

Joann Sfar (*1971)

Patří mezi nejvýznamnější osobnosti nové vlny francouzského komiksu. Studoval výtvarné umění a filozofii v Nice a Paříži. Poprvé publikoval už ve 23 letech a od té doby zásobuje francouzské čtenáře značným množstvím titulů, které si však nejsou příliš podobné. Jediným jednotícím znakem je přítomnost nadsázky a humoru, jinak osciluje mezi různými žánry. Řadu scénářů musel kvůli nedostatku času přenechat ke ztvárnění svým kolegům. V češtině od něho známe komiksovou adaptaci Malého prince, existenciální experiment Pascin či humornou sérii Rabínův kocour, kde se toto zvíře rozhodne přestoupit na židovskou víru. Přestože většina jeho děl na první pohled působí jako čtivo pro děti, ve skutečnosti jde o vtipně zabalená vážná témata pro starší čtenáře.

Lewis Trondheim (*1964)

Sfar poznal Trondheima zřejmě v nakladatelství l’Association, které Trondheim v roce 1989 založil společně s dalšími známými komiksovými tvůrci (např. s Davidem B.). Tehdy ještě nebyl příliš zkušeným tvůrcem. Po absolvování školy se dlouho hledal a ke komiksu přičichl teprve v roce 1987. Jenže během dvaceti let se stal ikonou - tvůrcem uznávaných scénářů a stylově jedinečné kresby. V češtině vyšla jeho úsměvná experimentální hra s obrazy a významy Jen čtvrt vteřiny na život (kresba J. C. Menu), či žánrově obdobné knihy Moucha a Země tří úsměvů, které dokládají, že Trondheim je mistrem minimalisticky ztvárněných a humorně uchopených existenciálních úvah.

Donžon v češtině:

Série Úsvit:
#-99: Košile noci (Argo, 2008)

Série Zenit:
#1: Kačerovo srdce (Mot, 2001)
#2: Všech bitek velký král (Mot, 2002)
#3: Princezna barbarů (Mot, 2003)
#4: Dračí čáry, kouzel spáry (Mot, 2006)
#5: Svatba s překážkami (Argo, 2009)

Série Soumrak:
#101: Dračí hřbitov (Argo, 2008)
#102: Vulkán Vaucansonů (Argo, 2009)