Knihy krve 1-3 (Clive Barker) - recenze pro Pevnost

Clive Barker je u nás velmi známý, ale pokud jste se s jeho tvorbou ještě nesetkali a máte rádi moderní krvavé horory, neměli byste jeho povídkový debut minout. Přestože jde o prvotinu, už tou dokázal, jak výborně zvládá spisovatelské řemeslo. Navíc je dostatečně kreativní ve volbě jazykových prostředků a vypráví čtivou formou. Jaký je ale obsah povídek?

Barker je silně ovlivněný béčkovými horory (jimž věnoval příběh „Syn celuloidu“) a na tuhle tradici přímo navazuje. Primární jsou pro něho drsné krvavé výjevy, jimiž se snaží ve čtenářích vyvolat strach a zhnusení. Kromě toho dává velký prostor i sexuálním scénám - spíše pornografickým než erotickým. Tím na sebe v 80. letech připoutal pozornost, ale šokovat dovede i dnes. Nikdy by se ovšem tolik neproslavil, pokud by to bylo vše, co jeho tvorba nabízí. Jenže nechutné a dráždivé scény bývají než stavebním kamenem povídek spíše jejich vyvrcholením. Chytrý Barker ví, jak zapůsobit, jak gradovat příběh a jak přesvědčit čtenáře, že čte něco víc než jen hezky zabalené prasárny. Občas totiž zapluje do úvah, z nichž vyvozuje závěry, s nimiž nelze než souhlasit. Například povídka „Strach“ je nejen podobiznou sadistického pošuka, ale také zamyšlením nad tím, co to vlastně strach je, jak se v lidech probouzí a jak jimi manipuluje. A zároveň je to i nechtěný návod na pochopení, jak Barker pracuje se čtenářem. Má také smysl pro humor – obzvlášť komická je třeba druhá půle zprvu temně detektivních „Nových vražd v Rue Morgue“ (hold E. A. Poeovi).

Kromě toho je Barker poměrně originální (nejvíce v „Města v horách“). Většinou si sice vystačí s jediným nápadem na celou povídku, ale i to je cesta k úspěchu. Každý příběh je jiný, každý je trochu jinak zpracovaný. Jenže... když máte v knize povídek šestnáct, začnete zjišťovat nemilou pravdu. Barker střídá jen několik málo šablon. Na povrch začne vyvstávat vykonstruovanost a stereotypnost, které se snaží nabourat pouze tím, zda píše zrovna o zombiích nebo duchách, hetero- nebo homosexuáních hrátkách, Kosovu nebo Arizoně... A najednou je ten jeden nápad na povídku zoufale málo. Když k tomu přidáte nemilosrdný fakt, že Barker je grafoman zbytečně plývající slovy, síla jeho imaginace začne slábnout náporem řemeslného kalkulu, jakkoli poutavě zpracovaného. Naštěstí je tu několik povídek, které vyčnívají nad masu ostatních a jsou víc než jen žonglováním se slovy. Ty výše jmenované.

Clive Barker – Knihy krve 1-3
Přeložil: Ivar Tichý
Vydal: Pavel Dobrovský – BETA, Praha 2008
572 stran, 349 Kč

70%