Živí mrtví – Staré dobré časy (Kirkman, Moore) - recenze pro Pevnost

25.01.2010 19:10

Pořádných komiksových sérií o zombiích je málo jak masa na středně uzrálé mrtvole. Scénárista Kirkman se to rozhodl napravit a jako hlavní prioritu si zvolil nekonečnost příběhu. Z ležaté osmičky pokračování zatím ukrojil jedenáct kousků. V češtině se před loňskými Vánoci zjevil první díl, který je napůl uzavřený, takže může uspokojit i čtenáře hledajícího nějakou zombickou jednohubku. Na prvních stránkách Kirkman vrší jedno klišé za druhým a s logikou si také hlavu neláme. Hlavní hrdina, polda, se probouzí v nemocnici do světa postiženého zkázou a vydává se hledat svou manželku a dítě. Oba náhodou potká v komunitě přeživších u města Atlanty. Mezitím už měl dost příležitostí seznámit se tváří v tvář s chodícími mrtvolami lačnícími po teplé krvi. Rick je ale správný rychlošípák a štěstí se mu nevyhýbá, takže není příliš důvod se bát. Kirkman se zombiím a akčním scénám věnuje spíše sporadicky. Mnohem více ho zajímají lidé a vývoj jejich povah a vztahů v extrémních podmínkách. Než jako drsný horor o zombiích, Živí mrtví se tváří jako ukecaná telenovela s velmi netradičními rekvizitami. S přibývajícími stranami však přece jenom atmosféra houstne, příběh skvěle graduje a dočkáme se dokonce velmi překvapivého závěru, jenž je velkým příslibem do budoucna. Šedě stínovaná kresba v moderním stylu je velmi solidní a příhodná. Martin D. Antonín toho zatím mnoho nepřeložil, ale jde mu to skvěle. Konec sdělení.


Robert Kirkman, Tony Moore: Živí mrtví – Staré dobré časy
Obálka: Tony Moore
Překlad: Martin D. Antonín
Vydala: Crew, Praha 2009
144 stran, 299 Kč