Písně temných věků - 1. vydání

Povídková antologie českých a slovenských autorů, žánr historická fantasy

Anotace

Vraťte se s námi do věků našich předků, jejichž kosti už dávno pohltila věčnost země!

Pro období prvního milénia po Kristu se vžilo označení „temná staletí". Byla to krutá doba, smrt si nevybírala a drsné podmínky dělaly z jedinců hrdiny. Lidé bojují o holé životy, obětují rozezleným bohům, hrdinské skutky střídají magické rituály.
Fantasy povídky zasazené do tohoto prostředí napsali přední čeští spisovatelé. Každý svůj příběh pojal jinak. Kniha předkládá barvitou mozaiku dobrodružných, akčních, detektivních či humorných povídek. V rukou Jaroslava Mosteckého, Leonarda Medka, Františky Vrbenské a dalších suverénů fantastické literatury vyrostla na prastarých mohylách nová kytice příběhů věčných jako lidstvo samo.
Historická fantasy, to nejsou vykopávky z archivu nejstarších fantasy povídek, ale moderní, oblíbený a žádaný literární proud, který kombinuje to nejsilnější z našich dávných časů a to nejúžasnější, co může poskytnout jen žánr, jemuž udali směr J. R. R. Tolkien, U. K. Le Guinová či A. Sapkowski!

Povídky

  • Lucie Lukačovičová: Dvě hlavy
  • Leonard Medek: Země lvů
  • Františka Vrbenská: Než dozraje smrt
  • Juraj Červenák: Strážce hvozdu
  • Jaroslav Mostecký: Žabí věž
  • Ivana Kuglerová: Píseň o Hálfdanovi
  • Jana Šouflová: Přátelé se neopouštějí
  • Alexandra Pavelková: Řeka

Tiráž


Nakladatel: Triton
Obálka a ilustrace: Jana Šouflová
Rok vydání: 2005
Počet stran: 488
Rozměr: 110 x 165
Provedení: paperback
Cena: 229 Kč

Kniha získala nominaci na Cenu Akademie SFFH za rok 2005 v kategorii Antologie

Recenze titulu

Internetový magazín Fantasy Planet, recenzovala Petra Neomillnerová

Editor Ondřej Jireš se pustil do poněkud kaskadérského podniku, když se rozhodl sestavit sborník historické fantasy. Tento žánr přece jen klade na autory a potažmo i čtenáře poněkud vyšší požadavky, než je ve fantastické oblasti zvykem.

Do sborníku se nakonec dostalo osm povídek, odehrávajících se v časech, kdy slabí neměli mnoho šancí přežít a já musím konstatovat, že atmosféra povídek je tímto faktem zhusta poznamenaná. Krátce, nečekejte žádnou selanku.

Dvě hlavy, povídka Lucie Lukačovičové, která sborník otevírá, je situována do Galie prvního století před naším letopočtem.  Autorka svým úsporným stylem popisuje střetnutí kmene Eburonů s římskými dobyvateli. Je otázkou, jestli Lucii poněkud nepřistřihla křídla historická fakta, ale povídka trochu postrádá jiskru a v konkurenci ostatních zaniká.

Země lvů Leonarda Medka nás zavede do Afriky a nepochybně potěší všechny, kteří mají rádi „howardovský“ styl. Vandalští piráti přijíždějí vyrabovat bájné Město lvů a k tomu potřebují masky. Když potom přijde čas je sejmout, přinese to mnoha z nich nepříjemnou zkušenost. Leonard se ovšem odmaskoval už dávno a tak víme, co od něj čekat. Ani tentokrát nás nezklame a po volnějším úvodu zkušenou rukou dovede své dílko do kvalitního finále.

Františka Vrbenská je zkušenou vílou pohádkářkou české fantasy a tentokrát utkala melancholickou báji o neúprosném osudu i kontinuitě generací. Povídka Než dozraje smrt se odehrává v šestém století našeho letopočtu ve slovanské osadě Děvín, kam náhoda zavála francké uprchlíky, a podle mého názoru je jedním z vrcholů knihy.

U Strážce hvozdu Ďura Červenáka jsem se bavila. Možná to způsobilo mládí vjatičských kněžiců – hrdinů povídky, snad relativní mládí autorovo, ale i když děj není právě utěšený, odlehčují ho záblesky humoru. Snad jen pohanský běs by nemusel dělat „mňam“.

Jaroslav Mostecký měl látku na román… a rozsah povídky. V mnohovrstevném příběhu Žabí věž (který je mimochodem datován do stejných časů i míst jako Strážce hvozdu) se autor s tímto faktem poněkud potýká a i když má nakonec povídka rozsah novely, některé motivy jaksi „vyšumí“. Přesto je však výsledek zdařilý a příběh lásky Vladiměra, syna knížete Svatoslava, čtenáře dokáže pohltit.

Ivana Kuglerová si jako kulisy svého vyprávění zvolila Island v době, kdy křesťanství vytlačovalo staré severské bohy. V tomto, jistě atraktivním prostředí se odvíjí příběh, který potěší všechny, kdo si potrpí na krev trolů na sněhu, svist válečných seker a vytí větru na pobřeží. Z mého pohledu však reálie místy převažují děj a povídka pak působí až příliš „andersenovsky“.

Osvěžujícím dojmem působí dílko Jany Šouflové Přátelé se neopouštějí, které se vymyká pochmurnému a krvavému tónu  knihy. V příběhu z opatství Kilkenny se sice válejí kosti a lebky, ale také teče proudem cider. Úsměvná zápletka s přátelským světcem nabízí čtenáři trochu rekreace po zástupech padlých, kteří se vršili na předchozích stránkách, a ukazuje, že ani temný středověk, v tomto případě Irsko 11. století, nemusí být vždycky jen slzavým údolím.

Alexandra Pavelková uzavírá sborník poetickou pohádkou o říční víle a chlapci Brankovi, synovi tatarského nájezdníka. Její pojetí není tak historizující jako u předchozích autorů a v příběhu z 13. století najdeme dokonce i ekologické poselství.

V některých případech vzala precizní práce s historickými fakty autorům obvyklou lehkost, na druhé straně, ve sborníku není povídka vysloveně slabá a spektrum je natolik široké, že tu svou si může najít téměř každý čtenář. Historické vsuvky Veroniky Válkové dávají čtenářům šanci si velmi příjemnou cestou osvěžit své znalosti dějepisu a zasadit příběhy do dějinných souvislostí. Sluší se zmínit se i o grafické výpravě knihy, která je v tomto případě příjemná, ostatně, knihy z edice Trifid bývají většinou z grafického hlediska minimálně velmi slušné.

Hodnocení: 7/10


Časopis Pevnost 7/2005, recenzoval Jiří Popiolek

Je zajímavé, že v obou nástupnických státech země, která dala světové sci-fi Karla Čapka nebo Josefa Nesvadbu, je v současnosti z fantastických žánrů na daleko vyšší úrovni fantasy. Překvapivé je to o to víc, že prvním českým pokusem o tento subžánr byla pouze jedna část až v polovině osmdesátých let napsané novely Den a noc Jaroslava Velinského...

Šéfredaktor webu Fantasy Planet Ondřej Jireš svou druhou antologii, složenou z povídek českých a slovenských autorů, nazval Písně temných věků. Námětem je historická fantasy z období prvního století před Kristem až třinácté století po Kristu, vymezená prostorem Evropy. Do sborníku přispělo osm autorů, až na některé absentující výjimky celá naše současná fantasy špička. Zasvěcené historické dodatky k povídkám pak napsala Veronika Válková alias Adam Andres.

Příběhy jsou rozmístěny v prostoru a čase od severu na jih, patří sem kupříkladu klasickou severskou mytologií ovlivněná fantasy o příchodu křesťanství na Island (Píseň o Hálfdanovi), takřka humoristická středověká detektivka o ukradeném magickém artefaktu (Přátelé se neopouštějí), slovanská fantasy (Než dozraje smrt, Řeka) nebo mořeplavecký příběh z dob, kdy Kartágo ovládali Vandalové (Země lvů).

Magie je zde málo, vše je zasazeno do reálného prostředí, kde se kouzla a čáry odehrávají spíš ve formě legend, proroctví, případně přírodních démonů nebo pohádkových postav. Nejdál v tomto směru určitě došla Františka Vrbenská; v její povídce fantastický motiv, pokud nepočítáme zamlžený vliv proroctví a zmínky o vílách a lesních bytostech, prakticky zcela absentuje. Na opačné straně spektra pak stojí Leonard Medek a jeho Dárce masek a národ lvích lidí, kde je nadpřirozený prvek hnací silou vyprávění.

Prakticky všechny povídky jsou lehce nadprůměrné kvality; k zapamatovatelným výšinám mimořádného zážitku se autoři dopracovali ve třech případech - v podmanivém baladickém příběhu z dob Děvína a knížete Sáma Než dozraje smrt Františky Vrbenské, vypravěčsky suverénní, osudové povídce o formování Kyjevské Rusi Žabí věž Jaroslava Mosteckého a v Řece Alexandry Pavelkové, poetickém vyprávění o zhoubném vlivu člověka na přírodu, zde konkrétně vodních vil. Písně temných věků jsou tak kromě jiného i potěšujícím důkazem toho, že na počátku nového milénia je česká a slovenská fantasy na světové úrovni.

Hodnocení: 70%


Časopis Ikarie, recenzoval Wojta Běhounek

Ondřej Jireš, šéfredaktor internetového serveru Fantasy Planet, se českým čtenářům minulý rok představil jako editor kvalitní antologie česko-slovenských sci-fi a fantasy povídek Čas psanců. Tentokrát připravil projekt o něco svébytnější – antologii povídek se zaměřením čistě na fantasy.

Konkrétně na subžánr nazývaný „historická fantasy“, jenž lpí především na historických podkladech a reáliích často více než na fantastice samotné. Takže místo neznámých krajin a bájných nestvůr se zde setkáte spíše s pohanskou magií nebo osudovými proroctvími. Zaujaly mě především tři povídky – na prvním místě pohádková Řeka od Alexandry Pavelkové.

Poetický příběh z prostředí Horních Uher o nešťastné lásce rusalky a člověka vypráví především o lidské bezohlednosti a nadutosti. Dále pak povídka Přátelé se neopouštějí od Jany Šouflové. Ta využila (jako jediná) detektivní zápletky a zasadila vyprávění do irského kláštera Kilkenny. Jeden z mnichů zde pátrá po ukradené relikvii svatého muže a zároveň řeší několik dalších problémů, jež mu jeho život zasvěcený bohu postavil do cesty. Nijak extrémně silnou zápletku zde autorka příjemně vynahradila jemným humorem a slovními hříčkami, což v antologii celkově udělal málokdo.

Daleko méně jemným humorem a spíše hrubšími slov- ními hříčkami oplývá povídka Juraje Červenáka, tentokráte z prostředí Kyjevské Rusi. Jeho Strážce hvozdu se nezabývá ničím menším než mocenskými intrikami vládnoucí šlechty a jejich krvavými půtkami. Rychlé, vtipné, krvavé – přesně takové, jak to od autora známe, očekáváme a máme rádi. Ostatní texty nejsou špatné, ale nijak nepřekračují dosavadní literární tvorbu autorů, kteří je napsali. Stejné prostředí a dokonce i podobný časový úsek jako Juraj Červenák si pro novelu Žabí věž vybral i Jaroslav Mostecký.

Ubral na humoru a přidal na realismu a tragice svého příběhu, který je sice možná až příliš dlouhý, nicméně autor to čtenáři vynahrazuje svým spisovatelským umem. Stejně tak se vyznamenala i Františka Vrbenská – pro kterou je, zdá se, historická fantasy druhým domovem – v novele Než dozraje smrt. Svůj stejně dlouhý, avšak daleko víc pochmurnější a depresivnější příběh zasadila do prostředí slovanského Děčína. Naproti tomu Leonard Medek opět potvrdil, že nejlépe mu jdou od ruky dobrodružné příběhy.

Jeho Země lvů vypráví o skupině vandalských pirátů, kteří se rozhodnou vydrancovat mytické město ukryté v zemích tehdy neprobádané Afriky. Nejmladšími autorkami antologie jsou Ivana Kuglerová a Lucie Lukačovičová. Ta první se v povídce Píseň o Hálfdanovi zaměřila na severské ságy zimou pokrytého Islandu, druhá povídku Dvě hlavy zasadila do Římany okupované Galie a v příběhu takřka identicky zpracovala události, jež ve svých Zápiscích o válce galské popisuje Gaius Iulius Caesar. Celkově se zdá, že mantinely historické fantasy sebraly mnohým autorům vítr z plachet. Místo gejzíru fantastických nápadů se zde dočkáte „jen“ letmých fantasy motivů.

Místo ohromujících závěrů plných nečekaných point se ve většině případů dočkáte maximálně příběhů, které nějak začínají a nějak končí, byť řemeslně jsou slušně odvedeny. Jen literární kvality textů řadí antologii mezi lehký nadprůměr. Ovšem nic nového vás v knize nečeká – žádné překvapivé zvraty, žádné povídkové skvosty.

Pro mnohé milovníky akčních příběhů se v knize neskrývá nic, co by je mohlo nějak zaujmout. Kdo si však libuje v historii a v jednoduchých dobrodružných vyprávěních, měl by být spokojen. Na závěr ještě musím upozornit na dvě třešničky. Těmi jsou především historické vsuvky od Veroniky Válkové (Adam Andres), jež mapují skutečné události od 1. století př. n. 1. až po 13. století n. 1., a tím pádem doplňují povídky, kteréžto jsou jinak chronologicky seřazeny. Dále pak vnitřní ilustrace (stejně tak i obálka) od Jany Šouflové, které skvěle korespondují s povídkami samotnými. Skvělá práce, jež si rozhodně zaslouží pozornost.

Hodnocení: ***1/2

Diskusní téma: Písně temných věků - 1. vydání

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek